Průmysl a celá ekonomika prochází zásadními změnami způsobenými zaváděním informačních technologií, kyberneticko-fyzických systémů a systémů umělé inteligence do výroby, služeb a všech odvětví hospodářství. A proto je nutné se seznamovat s dostupnými systémy a řešeními odpovídajícími prvkům průmyslu 4.0 a více se v nich orientovat [BLABLABLA].

Ne, dělám si samozřejmě srandu. Chceme si s dětma hrát s něčím zajímavým, s něčím, co bude bavit je i mě a při čem se třeba i něco málo naučíme. Tak co si třeba postavit robota? Ok, to nezní úplně marně.

Coby nadšený bastlíř, příznivec open source a člověk se samodiagnostikovaným NIH syndromem jsem se samozřejmě díval pohrdlivě na všechny ty krásné nablýskané sady typu vybalte, nainstalujte appku do telefonu a hrajte si a rozhodl jsem se robota postavit od nuly, protože tady u nás doma je svět ještě v pořádku, tady se bastlí!

Ano, nemýlíte se. Bylo to ze začátku otravné, frustrující, plné zoufalosti a vytrhaných vlasů. Čili standardní bastlení, jak ho máme rádi. Taky původní cíl fotr si bude víc hrát s dětma se výborně podařilo naplnit. Konkrétně to většinou vypadalo tak, že si fotr zalezl do svého koutku, řešil tam mnoho dlouhých dní a nocí cosi (nikdo neví co), tvrdil, že to má být pro děcka, a děti si zatím pěkně o samotě hrály na mobilu. Dokud se jim nezačala věnovat matka.

Potud tedy cajk. Vztah matky s dětmi byl posílen, což bylo cílem (pokud si dobře vzpomínám).

Nakonec po nějakém tom roce nebo co vylezl fotr vítězoslavně z nory s klubkem drátů, ze kterého sem tam vykukovalo kolo, kus dřeva nebo lepící páska a tvrdil, že to je pecka. Celá rodina nedýchala napětím (alespoň tak si to pamatuju).

A rodinný kruh se rozrostl o Želvinátora.

Pokud vás taky vždycky zajímalo, jak přicházejí roboti na svět, ale rodiče i pan učitel fyziky se o tom s vámi styděli mluvit, pokusím se vám přiblížit, jak k tomu došlo u nás.

Takže: víte, jak motýlci lítají z kytičky na kytičku? Tak to s tím nijak nesouvisí. Proberem to radši v příštím blogpostu.